Rod Kaplířů ze Sulevic

Kaplířové ze Sulevic (též Kapléřové ze Sulevic nebo Kaplirz de Sulewicz) - stará česká vladycká rodina, která svůj přídomek odvozuje od vsi Sulejovice u Lovosic (dříve Sulevice).

V roce 1341 se uvádí jako první předek rodu Pešek Kaplíř ze Sulevic. O několik let později se jeho rod rozděluje na několik větví. Objevuje se například Kunat Kaplíř ze Sulevic (Kunadus Kapler de Sulewic), Petrman z Milešova či Petr Kaplíř ze Sulevic (v letech 1392–1393 rektor právnické univerzity v Praze, též probošt u kostela sv. Kříže ve Vratislavi). Hlavní větev založili bratři Hanuš a Bušek, později se rozmnožila a vytvořila mnoho odnoží. K hlavní větvi přibylo dalších šest linií. Majetek drželi převážně na Lovosicku a Litoměřicku (např. Libochovany, Milešov, Nedvědíč, Újezd pod Ostrým, Košťálov, Solany, Skalku, Tuchořice či Netluky) ale i v jiných krajích (Horky nad Jizerou, Neustupov, Stekník). Jedna z větví více než sto let vlastnila Vimperk. Po jistou dobu měli v držení i Zvíkov, který později vyměnili za Zbiroh.

Po porážce na Bílé hoře část rodu emigrovala, jiní se později vrátili.

Mezi nejznámější příslušníky rodu patří členové poslední třebívlické větve:

Kašpar rytíř Kaplíř ze Sulevic Kašpar rytíř Kaplíř ze Sulevic (1535-1621) působil jako purkrabí na Karlštejně a císařský rada. Stal se členem direktoria českých stavů a jako generál dělostřelectva se účastnil pod velením hraběte Thuna obléhání Vídně. Popraven byl na Staroměstském náměstí v Praze ve věku téměř 80 let. Při výsleších se choval statečně a důstojně. Přes naléhání příbuzných odmítl požádat o milost a k popravišti prý šel se slovy: "Můj Bože, posilň mne, abych neupadl a na smích nepřátelům nebyl." Rozsudek mu byl "zmírněn" – po stětí nebyl rozčtvrcen. Kat poté zavěsil jeho hlavu na Staroměstské mostecké věži.

Kašpar rytíř Kaplíř ze Sulevic na Wikipedii

"Můj Bože, posilň mne, abych neupadl a na smích nepřátelům nebyl."
- poslední slova Kašpara Kaplíře ze Sulevic při cestě na popraviště -

 

Albrecht Kaplíř ze Sulevic († 6. srpna 1616), syn Kašpara Kaplíře ze Sulevic a Evy Radimské ze Slavkova († 27. března 1618). Albrecht Kaplíř měl dva syny, kteří později sdíleli zcela odlišné osudy – zatímco Oldřich odešel kvůli své víře do ciziny, kde roku 1653 v chudobě zemřel, Zdeněk Kašpar vstoupil do habsburských služeb a dotáhl to až na císařského generála. Albrechtovi náležel statek Koleč ve středních Čechách, který mu předala do správy jeho matka Eva.

 

Zdeněk Kašpar hrabě Kaplíř ze Sulevic

Zdeněk Kašpar hrabě Kaplíř ze Sulevic (1611-1686), vnuk Kašpara Kaplíře ze Sulevic popraveného r. 1621 na Staroměstském náměstí v Praze, se stal císařským důstojníkem, kvůli čemuž musel přestoupit na katolické náboženství, bojoval za třicetileté války. Jako člen dvorské válečné rady a později císařský generál byl povýšen do stavu říšských hrabat. Proslavil se roku 1683 při obraně Vídně obležené Turky, kdy byl jmenován hlavním představitelem civilní administrativy, vojenským velitelem byl hrabě Ernst Rüdiger Starhemberg. Zdeněk Kašpar po 62 dnů obléhání stál v čele města, převzal i vrchní velení v době, kdy Starhemberga vyřadilo zranění. Za záchranu Vídně je Zdeněk Kašpar dne 21.9. 1683 povýšen císařem Leopoldem do hodnosti polního maršála. Zemřel ve Vídni 6. října 1686 ve věku 75 let, 20. října 1686 byl pochován (dle svého přání) v kryptě milešovského kostela. Zdeněk Kašpar zemřel bez dědiců a zanedlouho vymírá i celý rod.

Zdeněk Kašpar hrabě Kaplíř ze Sulevic na Wikipedii

FAMAM SERVARE MEMENTO
(dbej na svou pověst)
- heslo Zdeňka Kašpara Kaplíře ze Sulevic -

Erb

Kaplířové měli původně ve znaku pouze orlí křídlo, které v průběhu doby změnilo barvu na stříbrnočerveně šachované v modrém poli, k tomu po povýšení do hraběcího stavu připojili erb s poloviční orlicí.

Zúčastněte se turistické razítkovací soutěže Bludná pouť
© 2016 ~ All rights reserved | Design by W3layouts